Víte, co je parkesin? Sice to zní jako nějaká nemoc nervového ústrojí, ale je to obyčejný plast. Vlastně by se spíše mělo říci, že neobyčejný. Byl totiž úplně prvním. Své zvláštní jméno dostal po svém vynálezci, kterým byl Angličan Alexander Parkes. V roce 1955 ho vynalezl a o sedm let později ho představil na Londýnské výstavě.
· Bylo by zajímavé se dozvědět, jestli čekal úspěch nebo se obával, že jeho vynález zůstane nepochopen.
· Pokud doufal alespoň v malý úspěch, byl určitě velice mile překvapen.
· Laická i odborná veřejnost byla doslova ohromena.
Umělá hmota Alexandra Parkese měla přesně ty vlastnosti, které jsou od takového materiálu očekávány.Parkesin byl tvrdý jako rohovina a ohebný jako kůže. Věci, které se z něho mohly vyrábět, mohly být
– tvarovány
– lisovány
– odlévány.
Parkesin sice nakonec díru do světa neudělal, ale určitě to byl první krok na cestě za plasty.

Dnes se bakelitové věci sbírají

O půl století později přišel další muž a také se pokusil nahradit některé materiály plastem. Byl to Belgičan Leo Baekeland. Název jeho výrobku už bude určitě známější.
· Jeho bakelit měl být levným a lehkým materiálem na výrobu spotřebního zboží.
Belgický chemik Baekeland tak dlouho experimentoval s fenolem a formaldehydem, až se mu podařilo vzbudit reakci, ze které vyšel tuhý kondenzát.

Naštěstí si uvědomil, že by mohl být jeho vynález opravdu převratným a sám založil společnost Bakelite GmbH. Jeho výrobek měl opravdu dlouhou dobu výsadní postavení mezi těmi ostatními. A přežil do dnešních dob. V současnosti ho můžeme najít snad všude, kde je potřeba, aby věci vydržely i vysoké teploty.
– Výrobky z bakelitu jsou ohnivzdorné a chemicky odolné.
– To byla a je hlavní deviza tohoto výrobku, který dostal jméno svého stvořitele.
Dnes se staly staré bakelitové věci předmětem sběratelských vášní.